Studené

První zmínka o Studenci je ke konci XII. a začátkem XIII. století, kdy prof. Dominik Filip rodák z Jamného nad Orlicí píše ve své knize "V srdci české divočiny", že jamenští pásli pod Studencem v ohradách divoké koně.

Krajina byla zde úplně porostlá lesem, i zde došlo k pozvolnému osídlování a tak uprostřed lesů vznikla vesnice "Studenec", kde vrchnost roku 1670 vystavěla první chalupu a prodala ji Janu Dolečkovi za 30 kop. gr. míš. a toho roku majitel velkostatku Kyšperk hrabě Ignác Jetřich Vitanovský z Vlčkovic úředně založil vsi Studené, Vlčkovice a Vitanov. Do roku 1691 už tam bylo 21 zahradníků a 5 chalupníků neb jak uvádí gruntovní kniha chalupníků a podruhů ve vlastních domcích. Ze jmen zapsaných v gruntovní knize i urbáři vidíme, že vesnice byla od svého založení česká.

Obyvatelé vesnice se živili hlavně prací v lese, zhotovováním výrobků ze dřeva, tkalcováním, různými nádenickými pracemi a obdělávali neúrodná malá políčka, která nemohla zajistit ani jejich vlastní obživu.

Vrchy Studenec a Faltusův kopec a mírné sedlo mezi nimi jsou přírodní základnou obce severovýchodním větrům otevřené, s malebnou polohou, krásnými lesy, nádhernými výhledy, s blízkou řekou Tichou Orlicí a s výhodným vlakovým spojením na zastávce v Těchoníně. Nad úhledné, čisté a pěkně upravené chaloupky a domky vyniká kostelík z roku 1820 a budova školní z roku 1909. Ke škole ve Studeném je přiškolena nekořská osada Bořitov.

Vesnice je v nadmořské výšce 570 m a nad vesnicí kopec Studené a Studenecké skály 718 m.n.m., vlevo je pak Kralický Sněžník - 1422 m n.m. a dále "Klepáč", po pravé ruce Faltusův kopec 620 m n.m. a díváme-li se přímo přes Dolní les, vidíme Suchý vrch 995 m. n.m.

Katolický kostel byl postaven v letech 1820 - 1822 a zasvěcen sv. Anně. V kostele se každých 14 dní slouží mše svatá. Nová dvoutřídní škola se stavěla roku 1909 - 1910, v každé třídě se vyučovalo po 50 žácích, vždyť v rodinách bývalo 8 - 10 až 14 dětí. Kde neměli pec, spávali děti příčkou přes postel a nebo v kanapi, které se přes den zavřelo a byla z toho lavice. V zimě děti zanosil nejstarší bratr co měl boty, v poledne ze školy už děti utíkaly bosky domů k obědu, kdo se opozdil byl bez oběda. Nejhlavnějším jídlem byly brambory.

Pod kostelem v Dolním lese je kaplička sv. Anny, odkud vytéká pramen dobré vody a od Buršova koryta teče druhý potok, uprostřed lesa se stékají a pod lesem se vlévají do řeky Tiché Orlice. Horním lesem protéká Vlčkovský potok, který teče do Studenecké zátoky, Pastvinské přehrady, Divoké Orlice. Lesy patřily Velkostatku Kyšperk - hraběti Stubenbergovi.

Pod čp. 7 je malá kaplička zasvěcená sv. Antoníčku. V roce 1914 na svátek sv. Antoníčka byla bouřka a do vedle stojícícho jasanu u zmíněné chalupy uhodilo, blesk po jasanu sjel do chalupy a u venkovních dveří sjel do země a že chalupu blesk nezapálil, tak na poděkování sv. Antoníčka postavili manželé Langrovi kapličku, kterou zasvětili tomuto světci.

Pod čp. 10 u silnice byla malá stírka, do které tekla čistá pramenitá voda, pro kterou chodili lidé pro vlastní potřebu a kterou formani z blízké zájezdní hospody napájeli koně. Stírka byl pískovcový kámen asi o rozměru 1 x 1 m a v něm byl vyhlouben prostor pro vodu.

Pojmenování obce

• podle studánek
• hrabě Hynek Jetřich Vitanovský založil vsi Studené, Vlčkovice a Vitanov roku 1670

O vzniku pouti na bolestný pátek

Ze Studeného do Vlčkovic lesem vede vozová cesta a u ní na buku je obrázek Panny Marie. Vypráví se z pokolení na pokolení, že zde kdysi dávno v těch místech pracovali drvaři při kácení stromů. Při svačině seděli na skáceném stromu - kmenu a jedli chléb namazaný tvarohem. V tu dobu z větve vedle stojícího stromu snášel se po pavučině malý zelený pavouček zrovna na krajíc jednoho drvaře. Ten z legrace řekl svým spoludělníkům: "Já mám přeci kus masa" a toho nepatrného pavoučka rozmázl nožem na tvaroh a snědl. Někteří říkají za tři dny, jiní zase, že hned po svačině se mu udělalo nevolno a pomoc nebyla, zemřel na místě. Jeho pozůstalí a kamarádi drvaři založili fundaci. Z úroků této fundace sloužila se na Studeném vždy na Bolestný pátek mše svatá a to považovali za pouť. Úroků přibývalo a po letech se sloužila na Studeném "ranní, velká" a odpoledne ještě požehnání. Lidé říkali, že na těch mších je lidí jako o pouti, proto zůstalo v paměti, že je to první pouť.
Mši svatou nejdříve sloužil jeden kněz, později dva, ale peněz na fundaci stále přibývalo, takže mši sv. sloužili i tři knězi.

Tato dřevařská pouť na Bolestný pátek, týden před velkým pátkem o velikonocích byla více navštěvována lidmi z okolí, než-li na pouť sv. Anny /26. července/. Přijížděli sem i kramáři s krámky. Tato pouť na Bolestný pátek se dodržuje i podnes i bohoslužby se konají, ale jsou méně navštěvované.

Jeho pozůstalí na památku takového neštěstí dali v těch místech u cesty na strom malou kapličku s obrazem P. Marie Sedmibolestné. První byla na modřínu, když ho čas strávil, dala se na borovici, pak na smrk a nyní je na buku, ale stále v blízkosti toho místa. Jak dlouho budou lidé udržovat to místo v paměti, která se přenáší z pokolení na pokolení jen v ústním podání? To nikdo nevíme!