Studené s přilehlou osadou Bořitov je malá podhorská vesnička, která leží 570 m nad mořem. Najdeme ji v nejvýchodnějším cípu Čech, v místech, kde se toky Tiché a Divoké Orlice sobě nejvíce přibližují, severním směrem od Jablonného nad Orlicí. Rozkládá se v prostoru mezi dvěma přírodními parky - a to západním směrem přírodní park Orlice a východním směrem přírodní park Suchý vrch a Buková hora.
Chaloupky a domky jsou rozhozené podle silnice v malebném údolí pod vrcholky Studený (721 m.n.m.) a Faltusův kopec ( 638 m.n.m.), které poskytují krásnévýhledy do okolí.
Ze dvou stran je obec lemována rozsáhlejším Horním lesem, táhnoucím se až k vodní nádrži Pastviny, jež je vyhledávanou rekreační oblastí, a menším Dolním lesem směrem k Těchonínu a Sobkovicím. Na jihovýchodním úbočí kopce Studený jsou zajímavé skalní útvary - „Studenecké skály".
Chaloupky a domky malebně rozhozené podle silnice a na svazích mezi dvěma lesy, na jaře a v létě utopené v zeleni zahrad, v zimě zase ukryté pod sněhovou peřinou – to je Studené. Vesnička s přilehlou osadou Bořitov leží 570m nad mořem, v nejvýchodnějším cípu Čech, v místech, kde se toky obou Orlic – Tiché a Divoké, sobě nejvíce přibližují. Nad obcí se do výše 721m zvedá skalnatý kopec Studenecké skály, na protější straně 638m vysoký Faltusův neboli Sobkovský kopec.
Podle dosažitelných archivních záznamů byla obec založena roku 1670 na pozemcích panství Kyšperk, kdy zde vrchnost nechala vystavět první chalupy. Majitel panství Kyšperk hrabě Ignác Jetřich Vitanovský z Vlčkovic téhož roku založil úředně obce Studené, Vlčkovice a Vitanov.
O osídlení Studeného zaznamenal v obecní kronice řídící učitel Josef Doleček, kde uvedl i jména prvních osadníků, kteří si koupili chalupy vystavěné nákladem vrchnosti, a sice za 30 kop grošů. Tito chalupníci spláceli své „ živnosti“ ročně vrchnosti do (přístavek k číslu 21).
Jméno Studené dostala obec podle jedné verze od jména vrchu Studenec, zvedajícího se nad obcí, podle druhého a pravděpodobnějšího dohadu podle studánky, která se nacházela při silnici na konci vesnice. Nynější silnice byla tehdy „ královskou“ obchodní cestou vedoucí z Kyšperka do Králík a dále do Prajska (dnes Polsko). Ještě nežli došlo ke skutečnému osídlení vísky, stála při této cestě a v blízkosti zmíněné studánky zájezdní hospoda (nynější č.p. 34, u Bednářů), kde formani převážející zboží, odpočívali, nocovali a ve studánce napájeli koně.
Bořitov (dříve Bořitovice), více se používá název Bořitava, je část obce Studené. Tato malá osada má poměrně bohatou a pohnutou minulost.
Bořitava byla založena v roce 1734 hrabětem Janem Václavem Brédou, (od roku 1728 majitelem panství Kyšperk, které odkoupil od hraběte Jáchyma z Harrachu). Jméno Bořitov dostala osada na počest Brédovy manželky Josefy Františky z Brédy, rozené Bořitové z Martinic.
Jako první byla postavena zájezdní hospoda č.p. 1 na místě pozemku poplužního dvora. Osadu obývalo prvních 16 osadníků na pozemcích pronajatých od dvora.
V roce 1836 již měla Bořitava 21 domů a 134 obyvatel, také vlastní samosprávu s rychtářem, hospodu a v zimě školu.
V roce 1850 byla Bořitava proti vůli občanů připojena k Nekoři. Rozhodnutí okresního hejtmanství v Žamberku byly spojeny obce Horní a Dolní Nekoř, Bredůvka, Bořitov a Údolí v jednu obec. Stalo se proto, že hranice sousedního okresu Králíky byla totožná s hranicí katastrů Bořitova a Studeného. Studené patřilo do okresu králíckého, ale Bořitava byla maličkou správní jednotkou okresu Žamberk. Na zásah tehdejšího okresního hejtmana Dr. Vojáčka bylo Studené z národnostních důvodů, jako jediná česká obec v německém okrese připojena též k okresu Žamberk.
Spojení s Nekoří bylo pro bořitavské po všech stránkách nepřirozené a nevýhodné. Studené vzdálené 0,5 km, Nekoř téměř 4 km. Kromě obecního úřadu a farního úřadu neměla Bořitava s Nekoří nic společného, naopak se Studeným bylo společných věcí mnohem více. Společná škola, obchody, hasičská a kulturní činnost a vůbec vzájemný kontakt občanů.
Na podzim roku 1945 předložili občané Bořitavy ONV Žamberk žádost o provedení změny a připojení Bořitavy ke Studenému. Jednání na úřadech se ale protahovalo a odkládalo. Mluvčí osady Bořitov p. Václav Chmelíček, Alois Špinler a předseda MNV Studené Karel Matyáš podnikli cestu do Prahy na Zemský národní výbor, kde požadovali uspíšení a konečné vyřízení žádosti. Teprve po letech různých peripetií a úsilí byla Bořitava téměř po 100 letech oddělena od Nekoře a 1.11.1949 byla úředně připojena ke Studenému.
Před 1. světovou válkou a pak až do roku 1924 se na Bořitově a u Tomišků, Kaplanů a Venclů vyráběly cihly, a to nejen „vepřovice", ale také cihly pálené. Z bořitavských cihel je postavena bývalá sobkovická hospoda, Neškudlův mlýn v Jamném, nekořská továrna a bořitavská kaple. Vozily se až na Červenou Vodu.
Za významnou osobu Bořitova je považován František Faltus, nar. 14. 10. 1773, který žil v č.p. 19. Za zásluhy v napoleonských válkách byl povýšen z vojína na hejtmana a císařem Františkem I. byl jmenován šlechticem. František von Faltus zemřel svobodný ve věku 84 let v trnavské invalidovně. Své jmění odkázal jako „fundaci" na udržování bořitavské školy, kterou navštěvovaly i děti ze Studeného. Jmenovací listina, pozůstalostní odkaz a šlechtický erb, na kterém byl v pravé polovině zlatý jeřáb a v levé ze skály vyčnívala paže s krátkým kordem, byly nalezeny v č.p. 19. Nyní jsou uloženy v letohradském muzeu.